Zdroj: Lidovky.cz
Datum vydání: 04.09.2009

Podivíni, blázni, pomatenci

Postupně jsme si zvykali, že ta zpovědní nebo spíš katarzní funkce našeho pořadu je skoro stejně důležitá, jako ta pátrací.
Možná ještě důležitější, protože časem těch úspěchů, kdy jsme někoho nachytali na švestkách a ono se skutečně něco stalo, ubývalo. Kdežto dojatých obětí nejrůznějších křivd bylo stále stejně: "Já vám tak děkuju, že jste to natočili! Naše dítě nám už nikdo nevrátí, ale ozvala se nám řada lidí, co s námi soucítí a chtějí nám pomoct, protože sami zažili něco podobného."

Problém je, že když na vás nakládají své trable všichni, sílí ve vás časem podvědomá touha někam utéct, uletět, schovat se. Prostě pud sebezáchovy.

Také jsem to mockrát v životě udělal, když už jsem cítil, že to dál nejde. Sedl jsem na nejbližší letadlo k teplému moři a vypnul mobil. Jenže někdy ani to nepomůže. To když na mě vychrlil své trable chlápek v hotelové recepci na Kanárech, kam jsem právě dorazil: "Vy mi jdete jak na zavolanou! Víte, jaký tu mám potíže s cestovkou?"

"Taky jsem si v Praze vzal dovolenou a zaplatil zájezd sem jen proto, abych vám to pomohl vyřešit," řekl jsem mu. Byl tak tupý a zahleděný do sebe, že si myslel, že já to myslím vážně!

Už do mě lidé hučeli svůj příběh v hospodě při fotbalovém zápase, při obědě v motorestu číšník, který si rovnou přisedl, sotva mi položil na stůl řízek - a jeden pán mě dokonce pěšky doprovázel v popojíždějící frontě vozidel. Prý u nich v ulici nezákonně kácejí stromy. Kdo je ale kácí, to už jsem se nedozvěděl. Skočila zelená a musel jsem jet…

Nejneodbytnější bývají blázni a pomatenci. Často se vracejí, číhají hodiny v recepci, anebo se snaží trikem proniknout do střižny či do kanceláře, aby mi vnutili něco, co už jsem třikrát odmítl.

Na některých to ani zpočátku není poznat. Jel jsem svého času na otočku až do Brna, abych se potají sešel s paní, která věděla nějaké strašlivé tajemství na souseda estétka a mluvila naprosto věrohodně. Tajemství, které mi sdělila až v Brně, bohužel tkvělo v jejím stihomamu: prý ji soused potají skrz strop ozařuje neznámými paprsky, aby z ní udělal blázna.

Vymlouvat takovým lidem jejich blud je ztráta sil i času. Maximálně se v jejich mysli přiřadíte ke spiknutí, které je obetkává jak neviditelný jedovatý pavouk.

"To je smutné," zatvářil jsem se soustrastně. "Ale my jsme televize, potřebujeme důkaz. A jak to záření natočíme? Jinak je to tvrzení proti tvrzení."

"Vidíte, to mě nenapadlo," zatvářila se taky soustrastně. "Tak promiňte, že jsem vás obtěžovala…"

Z připravované knihy Josefa Klímy nazvané Vlastníma očima, která vyjde letos na podzim v nakladatelství Andrej Šťastný.

Ukázky ze své chystané knihy čte Josef Klíma na pražském rádiu Classic 98,7 FM v premiéře vždy v úterý ve 18 hodin, v repríze ve čtvrtek 12 hodin. Zvukové verze si můžete poslechnout zde.

Josef Klíma věnuje část autorského honoráře Lomnické společnosti přátel dětí zdravotně postižených. Pokud i vy chcete pomoci, můžete přispět na účet 19-130 26 60 287/0100.

« zpět