Zdroj: www.portalknihy.cz
Datum vydání: 01.11.2010

Humoristické knížky mají v literatuře trochu jedinečné postavení, neboť kromě příběhu přinášejí léčivý účinek smíchu. Spojit v románu smysl pro vtip a oduševnělý humor s dobovým pozadím krizových let 1968-1969 a následující normalizace, která rozhodně lidem nepřidala veselosti ani radosti ze života, to už je opravdové umění. Román Studovali práva, postavený z nemalé části na autobiografických zážitcích obou autorů z let 1968-1973, důmyslně spojuje obojí.

Hlavním postavám Davidovi a Jakubovi osud předurčil sdílet pokoj na vysokoškolské koleji v Praze. Z jejich přátelství pak vzejdou nesčetné společné i individuální zážitky, komické i kritické situace. S humornou nadsázkou a jiskřivým vtipem proplouvají náročnými zkouškami, prožívají četné studentské lásky a dostávají se i do průšvihů politické povahy, v nichž se prověří jejich kamarádská soudržnost. Díky ní si zachovají optimismus, nadhled a vyváznou s minimálními škrábanci.
Učitelé na právnické fakultě jsou vesměs svérázné osobnosti, a kdybychom věřili všemu, co se v knize píše, divili bychom se, že vůbec někdo v našem státě ještě rozumí právu. Starostí většiny profesorů je totiž spíš užívat výhod akademického života, kdy spousta času se věnuje intelektuálním zálibám, duchaplným a rozmarným diskusím, neboť „smyslem vzdělanosti je spíš probouzet pochybnosti, než vědět“. A studenti Jakub i David se opravdu touto moudrostí vyzbrojují pro život, například když si mistrnou paradoxní analýzou statisticky zdůvodňují, proč je rozumné se začít učit na zkoušku co nejpozději, zvláště když příprava na ni představuje řádově tisíce stran v učebnicích a příručkách, které prostě nelze všechny přečíst.

Další postavy románu jsou neméně svérázné. Ať už jde o studenta Šafaříka, notorického šprta, Buška stiženého archaickou mluvou, budící dojem absolutní nezpochybnitelnosti, nebo bujného fabulátora Klasu. I studentky práv většinou nezkazí žádnou zábavu, ovšem pravou přitažlivost má jen jedna z nich, Helena, zahalená tajemstvím a poněkud odtažitá. Davidův milostný románek s ní je opravdový a intenzivní, končí však překvapivou směsí rozčarování a komedie.
Román je hutný a překypuje nápady, což je patrně důsledkem toho, že jej tvořily dva vynalézavé mozky společně. V dialozích autoři uplatňují duchaplnost, vtip a paradox, příběhy a humorné situace jsou důmyslně zakomponovány do občas stísňující atmosféry totalitní doby. Vzniklé napětí a gradující děj se pak stává nosným prvkem, který přitáhne pozornost čtenáře až do konce.

V závěru knihy si můžeme stručně přečíst skutečné osudy jednotlivých postav, které posloužily autorům jako předlohy. Některé autentické případy jsou logickou, jiné poněkud prazvláštní tečkou za románem.
Kniha je přirovnávána ke Gordonovu Doktoru v domě, Žákovým prózám, Miloslavu Švandrlíkovi. Podle mého názoru snese dobře srovnání s dnes již klasickým Saturninem Zdeňka Jirotky, je však nápaditější a hutnější a postrádá onu saturninovskou směs sentimentality a idealismu, které se do humoristické prózy příliš nehodí. Konzervativní vyprávěcí styl přidává na autentičnosti děje i textu, který v podstatě vznikl v době, o které píše. Román by si zasloužil zařazení do dějin české humoristické literatury a dokazuje, že Češi neztratili smysl pro kvalitní humor.

Autor: PhDr. Helena Veličková

« zpět