Zdroj: Bulletin Advokacie, č. 7-8/2010
Datum vydání: 09.08.2010

Petr Ritter po jedenáctileté odmlce
vydal další román s advokátskou
tematikou.
Autora, olomouckého advokáta a spisovatele,
není třeba dlouze představovat.
Stačí konstatování, že na poli be letrie
působí již čtvrt století, svoji prvotinu
Advokát ex offo (1985), známou i z pozdější
televizní inscenace, napsal spolu se
svým kolegou Zdeňkem Šťastným.
Nutno předeslat, že čtenář, a zejména
ten advokátní, nebude románem
určitě zklamán. Soudě podle zkušenosti
recenzenta naopak dovozuji, že
s knihou prožije zážitky plné zajímavé
a inspirující četby.
Bylo by jistě kazisvětské, kdyby recenze
parafrázovala obsah knihy, zůstanu
tedy pouze u náznaků.
Román Wirth versus stát se odehrává
na platformě letitého restitučního
sporu, který svým jménem vede hlavní
hrdina, advokát Petr Wirth. V této souvislosti
si nelze nevšimnout dedikace:
„Svým předkům. Odpovědnost vůči
předkům je nadějí našich potomků.“
Lze bez nadsázky konstatovat, že
vše, co Ritter v souvislosti s restitučním
sporem popisuje, je velmi přesně
odpozorované z praxe. Průtahy, hledání
důvodů, proč restituentovi nevyhovět
či alespoň spor ztížit, závist
a neschopnost. Alibismus a čekání
na „všimné“ ze strany povinné osoby
a jejích zástupců. Fungující advokátní
kancelář, pocit beznaděje a výsledek
spravedlivé věci v nedohlednu….
Advokát ve společnosti a politice.
Zůstat advokátem či se stát nejvyšším
státním zástupcem nebo soudcem
Ústavního soudu? Advokát jako
právní zástupce samosprávy města.
Zachovat si nezávislost nebo přikývnout
zdáním nekalostí podezřelému
postupu takového klienta?
Advokát a klientela. Mladá žurnalistka
v neonacistickém ohrožení.
Advokát jako osamělý stárnoucí muž.
Zájmy klienta nad zájmy advoká to vými.
Rozpad rodiny, hledání cesty k dospělému
synovi. Partnerské vztahy…
Zdálo by se, že tyto dějové linky by
stačily k tomu, aby román byl čtivý.
Restituční rámec však autorovi navíc
umožnil vrátit se do předválečné doby
a vyprávět o osudech protagonistů židovského
původu za okupace a v komunistické
totalitě. Kniha se tu stává učebnicí
právních dějin v románové formě.
Čtenář se však potěší i úvahovými
pasážemi. Za všechny jedna z nich:
„Vyhýbal se konfliktům, nesnášel
je; věděl, že také proto je dobrý
advokát. Lidé, kteří za ním přicházeli,
protože je drtily jejich problémy,
od něj žádali, aby je uhladil, odstranil
jim je z cesty – to mnohem víc, než
že je zavede do soudních sporů, které
třeba jednou vyhrají.“
Co dodat?
Zvídavý čtenář si bude moci ztotožňovat,
kdo byl předlohou pro postavu
ministra spravedlnosti Jindřicha Vajdy
či jistého Pantla, který „občas bývá
v televizi“ (str. 106 románu).
Lze uzavřít, že knihu Petra Rittera
to láká přečíst celou napoprvé a přitom
ji stojí za to mít trvale v knihovně
k občasnému polaskání.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, soudce Ústavního soudu ČR

« zpět