Zdroj: LUK: Týdeník Unie českých spisovatelů
Datum vydání: 05.06.2019

Ať se nám to líbí, ať naopak, je na knihkupeckých pultech literatura dvojí: většina pro nenáročnou zábavu a pro zvědavce, to jsou knížky slibující už v názvech odhalení Tajemství, Záhad a Neznáma, sázející na zájem o senzacechtivé nahlížení za kulisy, do ložnic, do skříní s kostlivci. Menšina se snaží vyjít vstříc tužbě po seriózním poznání, to jsou knihy pro zvídavé čtenáře.

Hranice mezi tvorbou pro ně a produkcí pro ukájení zvědavosti není ostrá, zejména v literatuře faktu. Avšak i nejlepší detektivky, kriminálky, sci-fi a také jedinečné romány a povídky zdánlivě jen pro náročné jsou s to uspokojovat čtenáře obojího druhu.

Jako autor vzácných příběhů podobojí si získal dobré jméno Petr Ritter, který nyní přišel s KNIHOU MOCI A ELEGANTNÍCH NEVĚSTEK (zase Nakladatelství Andrej Šťastný, Zvole u Prahy, 232 stran). I když velká část populace je už znechucená soudobou politikou i její plytkou literární reflexí, neměla by se dát od tohoto románu výsostně politického odradit.

Příběh zrodu a rozpadu přátelství dvou mužů, kteří se pokusili napravit zkorumpovaný svět, „nastolit pořádek“, a skončili tak, že se z jednoho – vybaveného charismatem, které ho vyvezlo rychlovýtahem mezi vyvolené – stal tyran a nakonec se tak ztrapnil, že mu nezbylo než zmizet, zatímco druhý nakonec dává za pravdu Arthuru Schnitzlerovi a jeho mínění, že „pořádek je cosi umělého a přirozený stav je chaos“, takže si z toho odvodí, že demokracie je „blíženecké sepětí nepořádku a svobody“, „guláš, ke kterému chybí recept“. A že „jediné zlo, které z demokracie může povstat, je vlastní sebezkáza. Vůči ní není nikdy dost chráněná…“ Ať už čtenář uvěří tomuto závěru, ať ne, příběh umně pracující s nadsázkou, groteskou a vtipnými aforismy, odvíjející se od problému, zda a jak ve státě korupce a pokrytectví legalizovat nejstarší řemeslo na světě, jemuž se politika nápadně podobá, je díky Rittrovu vypravěčskému umění poutavý a pobízí k přemýšlení.

Jména obou protagonistů (Guring a Oden), jejich protihráčů (Bulogej, Satény) i elegantních prostitutek (Váhaja, Olgeta) odpovídají první větě knihy („Stalo se kdekoliv“). Čím úzkostlivěji jsou vybrána tak, aby nenapovídala jména politiků u nás ani jinde ve světě (a jejich už známých milostnic), tím naléhavěji příběh padne jako ulitý na (nejen) českou realitu. Skutečně porozumět „řešení“, jež přitom nabízí, totiž humanistické odrovnání tyrana, který to „myslel dobře,“ napovídá však závěrečná sloka Suchého a Šlitrova protestsongu Proti všem (z Jonáše doktora Matrace, 1969): „Víme že smích ten dělá z lidí obry / a z malých dětí staví armády / On totiž smích je neskonale dobrý / Není však dobrý mít ho za zády.“

Není náhoda, že řešení, jak se zbavit zvrhlého Guringa, našla právě malá holka Trina, Váhajina dcera, vykutálený produkt prostředí, v němž je lež a úskok doma. To ona nastartovala chytře Guringovo totální zesměšnění. (Jen v závorce připomínám, že v románu Aleše Dostála Ztráty a nálezy, vydaném ve stejné době, takovouto rozhodnou roli sehrává jedenáctiletý hbitý žabec Eva.)

Rittrova Kniha moci a elegantních nevěstek se ve svém vyústění rýmuje s vrcholným posledním románem Milana Kundery, s Oslavou bezvýznamnosti, knihou smíchu nad mocí a nad pachtěním se po pochybné významnosti.

AUTOR: Milan Blahynka

« zpět