Zdroj: Literární noviny
Datum vydání: 22.12.2008

V našich novinách a časopisech stále vychází poměrně hodně fejetonů, mezi jejich pisateli se však vyskytuje málo výrazných osobností. Jednou z nich je Rudolf Křesťan (1943), který nedávno vydal už svoji patnáctou knihu.

Fejetony píše již bezmála půl století: první z nich zveřejnil roku 1959 v Mladé frontě, později je publikoval v řadě různých periodik, mezi nimiž dominovala jeho působiště – Mladý svět a Týdeník Televize; pominout nelze ani rozhlas. Knižně Křesťan otiskl devatero fejetonů v knížce Kos a kosínus (1969), po níž vydal svazky Myš v 11. patře (1980), Slepičí krok (1986), Kočky v patách (1991), Co láká poškoláka (1991) a Jak se do lesa volá (1992). V dalších letech nabídl čtenářům soubory nazvané Jak jsem si užil (1995), Pozor, hodný pes! (1997), Nebuď labuť! (1999), Podkovaná blecha (2002), Kachna v bazénu (2004) a Tandem aneb Po dvou ve dvou (2006), v roce 2000 navíc přišel s výborem pojmenovaným Výlov mého rybníka.

Ve své fejetonistické tvorbě Křesťan těží z našeho každodenního života, ze svých vzpomínek na dětství a mládí, z různých cest. Uplatňuje přitom své bystré pozorovatelství, neotřelé vidění reality a velkou zvídavost, jakož i schopnost odhalovat skryté souvislosti. Systematicky se zabývá problematikou naší mateřštiny. Ceněnou stránkou Křesťanovy fejetonistiky je humor, založený na volbě úsměvných témat a názvů, na otázkách, jež někde mají kvazivědecký ráz a jinde připomínají dětské dotazy. Lze rovněž zmínit autorovu švejkovskou dispozici brát marginální věci vážně, jeho invenční hru se slovy či s ustálenými slovními významy, vytváření nonsensů a neologismů nebo překvapivých point. Tato charakteristika platí i o nové knížce, nazvané Jsem z toho jelen a nesoucí podtitul 77 fejetonů o údivu. Křesťan volbu těchto pojmenování osvětluje v úvodním slově, kde mimo jiné mluví o karlovarském Jelením skoku, jemuž ovšem vévodí socha kamzíka. Údiv pramenící z této skutečnosti se pak stal příznačným rysem Křesťanovy fejetonistiky a jakýmsi leitmotivem zmíněné knihy, která zahrnuje fejetony z let 2006 až 2008, původně vysílané v rozhlasových pořadech Psáno kurzívou a Dobré jitro či publikované na stránkách Týdeníku Rozhlas a Znojemska.

Jejich tematika je velmi rozmanitá. Najdeme zde fejetony reflektující autorův každodenní život: píše se v nich například o koupi počítače (Konzultace), chození do divadel a na výstavy (Velká neznámá, Bílá je bílá), o mytí nádobí (Životní téma) nebo o různých zážitcích z cest (Doufám, Jak chutná muzeum, All inclusive). Další texty mají vzpomínkový charakter (Tekutá vzpomínka, Jako břitva, Při ruce) či pojednávají o mnoha obyčejných věcech (Pod tlakem tlačítek, O dopadech, Škola hrou, Jak sedáme na lep), jevech a činnostech (Jak jsem abstinoval, Vizitka, Budu platit). Jiné fejetony jsou věnovány lidským profesím, mezi nimiž se objevují i kapsáři a zloději (Poslední zvonění, Říká se jim magneti).

Poučně i svěže

Křesťanovo tematické spektrum je ovšem ještě širší. Dokazují to třeba pojednání o lidských gestech (Beze slov), televizních pořadech, internetu a reklamě, fotbalu a nohejbalu, ale i o hradech a zámcích (Co by kdyby), tajných receptech (Tajnůstkáři), vybavování bytu obrazy, současných neřestech a o poskytování informací (Kdo se ptá). V těchto textech se občas ozve tón společenské kritiky, ale jejich autor své čtenáře hlavně baví a poučuje.

Jakkoli měly jeho fejetony naučný ráz už dříve, nyní tento rys sílí. Křesťan píše například o zajímavých fyzikálních a matematických problémech (O dvou zeměkoulích, Sever proti jihu, Nad přeponou, Vločky pohledem čočky), neubrání se však jisté mnohomluvnosti a přílišnému vršení faktů (viz Mohly by vyprávět, Kdo jsme, Dies caniculares). Nicméně záhy čtenáři nabídne osvěživé kratší texty, v nichž klade úsměvné otázky a rozvíjí absurdní úvahy, jako je tomu ve fejetonech Kam padají?, Nezapomenutelné chvíle nebo Ad tříděný odpad.

Do své nové knihy zařadil Křesťan také texty s jazykovou tematikou. Vedle časté hry se slovy si v nich bere na mušku zkratky, čapkovsky pranýřuje fráze, glosuje návraty starých slov. Zhusta se zaměřuje – jak napovídá i název celého svazku – na rčení, úsloví a ustálená slovní spojení, což manifestuje v poučených a přitom zábavných fejetonech nazvaných Jsem z toho jelen, Jak mlžit, Nebe a dudy, Vítězné tažení, Pomluva či Obraz nepřítele. K těmto pojednáním lze přiřadit fejetony o psaní předmluv a doslovů, o používání otazníků a vykřičníků či o novinových rozhovorech (V závorce). Většina z uvedených textů má nadčasovou platnost a svou kvalitou koresponduje s tematicky podobnými fejetony z autorových dřívějších knih. Soudím, že z těchto jazykových rozprav už by mohl být sestaven samostatný výbor.

Celek souboru Jsem z toho jelen dotvářejí osobité ilustrace Magdy Křesťanové, která takto doprovodila už sedm předchozích děl svého muže (před ní Křesťanovy knížky ilustrovali Vladimírové Renčín a Nagaj). Za zmínku stojí i mozaika úryvků z recenzí a čtenářských dopisů. Vposled je možno konstatovat, že Rudolf Křesťan svou patnáctou knihou potvrdil vysokou úroveň své fejetonistické tvorby a zároveň i platnost Platónova soudu citovaného v titulním fejetonu: údiv je počátkem moudrosti. Rudolf Křesťan: Jsem z toho jelen. 77 fejetonů o údivu. Nakladatelství Andrej Šťastný, Praha 2008, 200 stran.

O autorovi| JIŘÍ POLÁČEK, Autor přednáší českou literaturu dvacátého století na Masarykově univerzitě.

« zpět